Kdo je to platnéř?

Kovové zbroje po vytepání chránící těla bojovníků vyráběli odedávna kováři. Poptávka po zbraních a zbrojích se však zvyšovala a záhy se objevili specializovaní řemeslníci, kteří vyráběli jen zbraně nebo určité části zbroje. Z kovářů se stali mečíři, helméři, pasíři, brníři a platnéři.

Platnéřských výrobků nebývalo zprvu mnoho. Kováři vyráběli většinou pouze přilby a puklice na štít, zatímco zbylé části těla chránila drátěná brnění nebo kůže. Plátových součástí zbroje však postupně přibývalo a začaly se vyrábět nejrůznější kryty ramen, loktů, kolen a rukavic. V sedmnáctém století nakonec celoplátové turnajové zbroje pokrývaly celý povrch rytířova těla.
Dávní platnéři k výrobě zbraní používali především měkkou ocel s nízkým obsahem uhlíku, se kterou se dobře pracovalo za tepla i za studena. Materiál dodaný ve formě bochánků nebo hřiven musel platnéř vykovat do potřebného tvaru a velikosti, vytepat, začistit a nakonec snýtovat do potřebného tvaru. Platnéři své výrobky vyráběli v podobně vybavených dílnách jako kováři. Jejich základními nástroji byly také kovadliny a kladiva. Ta byla ovšem mnohdy speciální a platnéři si je vyráběli přímo na míru.
Výrobní postupy středověkých platnéřů zmizely společně s dávnými mistry. Dnešní pokračovatelé musejí přicházet s vlastními postupy, které vycházejí ze základů umění kovářů, zámečníků i klempířů. Většina nástrojů ani technologií se však od středověku nezměnila. Drtivou většinu času, který dnešní platnéř věnuje výrobě, se jedná o ruční práci.